Měla jsem v plánu
brzy ráno vyrazit na výzkumnou a výrazně životu nebezpečnou
expedici do hlubin džungle, ale pršelo. Počkala jsem asi do
jedenácté a vydala se na kole tam, kde podle Nassima už jsou jenom
pole. Včera jsem se tam za tmy byla projít, šla jsem a šla a šla
až jsem narazila na dálnici. Pod dálnicí vede mostek, který jsem
dnes překročila, projela mezi poli nejbližší vsí a na tuším
druhé křižovatce (asi 2 km od mostku pod dálnicí) jsem si všimla
značky pro Něconějakýchrám. Zapíchla jsem to tam a celá
nervozní vešla do zdi ohraničující chrámek a přilehlý hřbitov
(pozn. pro nejapanology: chrám=buddhismus, svatyně=šintoismus).
Ukázalo se, že Japonci očividně slouží své pobožnosti také
v neděli, jelikož (pozn. nyní mě omluvte, jdu vyhodit pavouka, co
mi visí na závěsu) mezi hroby byla zaparkována auta (pozn. Ale
jak si tam seděl, potvora!) a z hlavní budovy se ozývalo zlověstné
dunění, takže jsem si pro jistotu od hlavní budovy udržovala
uctivou vzdálenost a vyfotila ji jen zdálky, a když někdo
vycházel z budovy k autům, krčila jsem se nenápadně mezi hroby.
