Thajec
Gass (on se teda jmenuje jinak... thajsky) zamýšlí psát svou
výzkumnou práci o japonských svátcích a oslavách a na
speciálním semináři mu byl doporučen festival v Čičibu.
Zapamatovala jsem si to, našla na internetu a řekla si, že by to
stálo za podívání.
Ve
čtvrtek jsem náhodou mluvila s Gassem a vnutila se mu na jeho
expedici do Čičibu a přibrala i Mari a Yu.
Nakonec
jsme jěli v neděli, přestože hlavní svátek připadá až na
pondělí, nicméně Yu a Číňan You-kun (Youkun-kun vlastně)
neměli čas a Mari nakonec nejela. Oblékla jsem si dvě trička,
mikinu, kabát a návleky na nohy, vyšla ven a usoudila, že taková
zima ještě není, ale svlékat se nebudu, budou se večer všechny
hodit. Potkali jsme se tedy čtyři chvilku před jedenáctou (Číňani
ráno brigádničili) a vyrazili na nádraží. Protože v sobotu
letos poprvé sněžilo, ptala jsem se Gasse, co říkal na sníh,
když se mi kdysi svěřoval, že se na něj hrozně těší, jelikož
v Thajsku není, a on, že ho nestihl, jelikož ještě spal. Na
nádraží se tak nějak ukázalo, že ani Gass, ani Youkun nemají
speciální plán a vyhledané spoje. Youkun se zeptal slečny na
informacích, která mu vytiskla jízdní řád, já jsem měla pro
jistotu něco z internetu. Když jsme je porovnali, podle mých
přestupů jsme tam měli být v půl třetí, podle Youkunových ve
tři. Tak kluci říkali, že by zkusili to, co mám já, i když
jsem je varovala, že to jsou jen takový poznámky. Prý to nevadí,
aspoň se podíváme v Japonsku na neznámá místa, a riskneme to.
Chyba. Chyba. Chyba.
Také
se ukázalo, že asi ani jeden ještě nebyli nikde vlakem, najednou
se ze mě stal jednooký král. Ale hned do Ómiji jsme přijeli
trošku později a nestihli naplánovaný vlak, jenže v Ómiji to
byla ještě legrace, protože další jel už za deset minut. Dojeli
jsme do Kumagaji (což mimochodem znamená „Medvědí údolí“),
kde jsem předvedla své mistrovství u automatu na změnu lístku.
Našli jsme vchod na nástupiště linky Čičibu (protože tam už
nejezdil JR, neboli Japonské dráhy), koupili si lístky (tady pro
změnu zaperlil Youkun, protože to byl trochu jiný automat) a
neprozřetelně se nepodívali, kdy jede další vlak, a že bychom
si mohli dát něco k jídlu. Když si Gass kupoval oběd už asi
deset minut, okomentoval to Youkun, že oni ti Thajci jsou takoví
laxnější. Pak jsme se vydali na nástupiště, místo turniketů
tam bylo okénko a pak ještě kukaň pro dalšího zřízence na
kontrolu lístků, tři jsme prošli a pak jsme zjistili, že Gass
nemůže najít svůj lístek, nicméně nemohli jsme mu pomoci
hledat, jelikož už jsme byli za zřízenci. Takže jsme s lítostí
sledovali, jak ho nemůže najít a musí si koupit další, zatímco
nám vlak projel před očima. Gass si, chudák, koupil druhý lístek
a počkali jsme na peróně půl hodiny na další vlak.
 |
| Úplný předek vlaku z Ucunomije. Vlevo teda byl ještě strojvůdce, ale toho jsem nefotila pro nevýraznost uniformy. |
ROZKLIKNĚTE
