Včera
večer jsem se přifařila k ostatním jdoucím na jakiniku.
Restaurace byla poměrně daleko, cesta neznámá. Vnutila jsem se k
Číňanům ke stolu, abych musela mluvit japonsky. Myslím, že jsme
se všichni přejedli masa, a to i přesto, že na jakiniku se
používají i ty části, které bych doma za žádných okolností
nejedla, například kůže a hladká svalovina, a zmrzliny.
Dneska
jsem vstávala hodně brzy, ačkoliv bylo volno, protože univerzita
žije přípravou školního festivalu. Benjamin (Němec) totiž
domluvil s Miki (Japonka), která pracuje na rybím trhu, že se tam
můžeme ráno přijet podívat. Rybí trh byl stejným směrem jako
včerejší restaurace a skládal se asi ze čtyř velkých skladišť.
Miki se neobjevila, ale prošli jsme si nejdřív budovu obyčejné
tržnice, kde prodávali hromadu věcí a potravin, které v
supermarketu člověk neuvidí. Potom jsme se odvážili i na rybí
trh, pro mě suchozemce, který se těm věcem na talíři vyhýbá
jako čert kříži, to byla docela zajímavá zkušenost. Chvilku
jsme se tam pletli, Benjamin si tam dokonce k velkému haló místních
strejďulů zakoupil dvě menší ryby a jeli jsme zase pryč.
Já
jsem zamířila na Mezinárodní studentské centrum, jelikož mi
včera volali, že se mám dostavit. Dostala jsem nabídku, kterou
nemůžu odmítnout, prý se rozhodli, že mám napsat nějaký
traktát v japonštině na jedno ze zadaných témat o životě
cizího studenta v Ucunomiji pro brožurku Mezinárodního centra. To
mám fakt radost.
V
poledne jsme se s Yu domluvily, že si vyrazíme někam na oběd.
Nakonec jsme skončily v bistru na nádraží, daly si udon (nudle),
jelikož jsem byla silně proti čemukoliv obsahujícímu maso. Potom
jsme prochodily okolní obchodní domy a já si koupila tričko,
jelikož mě Yu a slečna pokladní přemluvily. Akorát to, co je
Japonskám pod zadek, je mně do pasu, a rukávy budou tříčtvrteční.
Ale nemyslím, že to nakonec vypadá zle.
 |
| Udon s pórkem. |
 |
| Moje nové tričko. |
Dole
se nachází fotky mrtvých ryb. Byli jste varováni.
ROZKLIKNĚTE
