Vím stoprocentně, že jsem se nikdy nezmiňovala o Tamurovi, se kterým jsme chodili na anglické psaní. Tamurovi je čtyřicet a učí angličtinu na nižší střední škole někde na kraji Ucunomije, nicméně na rok pracovní proces přerušil kvůli jakémusi post-graduálnímu vzdělávání. Což je méně důležité než fakt, že si Tamura zapomněl prodloužit řidičák, který mu propadl, a musel dělat znovu zkoušky. A jelikož jsme v Japonsku, dělal je asi patnáctkrát. Když se konečně podařilo, na oslavu si Tamurovi koupili nový rodinný vůz a on slíbil mně a Japonce Mai, že nás za odměnu sveze na výlet.
Poznámka: Těch počet neúspěšných pokusů má malou vypovídající hodnotu o kvalitě řízení, ale hovoří spíše o tom, jak tu funguje byrokratický aparát a pocit moci.
