Fšechny Votky:
http://phantomhippo.rajce.idnes.cz/Sikoku_a_Hirosima_2.-18.3/
Rozhodly jsme se s Šárkou zažít Japonsko z jiného úhlu, tudíž jsem prvního večer odjela do Tokia (pršelo), kde jsem přespala u Šárky, abychom nazítří vyrazily směr Šikoku. Směr Šikoku se jelo den a půl a přestupovaly jsme zhruba každou hodinu či hodinu a půl, protože když jeden šetří na dopravě a koupí si pětidenní jízdenku, musí tomu taky něco obětovat.
 |
| Nožní lázně v Atami. |
Pak dlouho, dlouho nic. Jedeme vlakem. Je to nehorázně príma. Z Tokia na jih je to hezké, cesta vede po pořeží, potom přes Šizuoku, kde opravdu vidíme čajovníkové plantáže, když se začínáme blížit k Nagoje, počasí se zhoršuje, slunce nesvítí. V Jokaiči (pro japanisty: Jokaiči zensoku), kde mimochodem nebylo vůbec nic dokonce sněží, průmyslová krajina je bezútěšná. Potom se začíná stmívat, sněží víc a víc a jsme najednou v horách a jako dvě cizinky ve vesnickém vláčku působíme úplně šíleně. Krom toho začínají mít vlaky zpoždění kvůli větru. Ještě nějak zvládneme projet Kjótem a pak skončíme v deset večer na nádraží města, jehož jméno jsem zapomněla ale odkud mají jezdit trajekty na Šikoku. V deset večer na nádraží není naprosto nic, autobusy ani vlaky k trajektům nejezdí a v okolí je jen jedna večerka a žádný hotel. Nemáme kde spát. (Mimochodem, měli tam nádraží dvě, kupodivu to nazvané nádraží-město, asi bylo to větší). Nakonec skončíme v karaokekanu, kde máme pro sebe jednu místnost až do pěti do rána. Spát se tam moc nedá, je pátek večer a všude je kravál, nicméně místnost je klimatizovaná, záchody jsou čisté a v ceně je pití.
