Dnes jsem na sebe
mimořádně pyšná. Okolo desáté ráno jsem se vydala k
ucunomijské svatyni, jelikož patnáctého listopadu je v Japonsku
svátek Šiči-go-san, který se prý slaví víkend předtím, pokud
připadne na všední den, zaručit to sice nemůžu, ale podařilo
se mi vystoupat ke svatyni, rituálně se očistit a asi patnáct
minut se tam potloukat mezi formálně oblečenými rodiči a
prarodiči dětí v načančaných kimonech. Šiči-go-san je svátek
sedmiletých, pětiletých a tříletých dětí, jehož náplní je
v podstatě obleční ratolesti do drahého kimona, v němž je
dovedena do svatyně, kde se celá rodina pomodlí a následně se
před svatyní vyfotí. Děti dostanou podlouhlou sladkost pro
dlouhověkost a jde se domů. Nebo možná na oběd, kdo ví.
 |
| Nic neříkající pohled na vysílací věž koupající se v ranním oparu v půl jedenácté dopoledne, abyste z toho JP taky něco měli. |
 |
| Svatyně Futaarajama |
Mým nejsilnějším
okamžikem dne bylo, když jsem sebrala odvahu a poprosila maminky
(jedna se tedy pro jistotu ještě zeptala manžela... asi
konzervativnější rodina, no) dvou holčiček, jestli si jejich
děti můžu vyfotit. Zbytek té parády jsem raději fotila jen z
dálky a zezadu, abych nezpůsobila větší společenskou újmu, než
se mi jako cizinci ochomýtajícím se ve svátek po svatyni už
podařilo.
ROZKLIKNĚTE
