 |
| Výhled z verandy, balkonu, mého pokoje. |
 |
| Nic neříkající fotka z kampusu, abyste z toho Japonska taky něco měli. |
Ráno jsem šla do
školy pěšky (kolo jsem totiž nechala v úterý ve škole, jelikož
pršelo a já s deštníkem nejezdím) a potkala praktickou bílou
krabici řízenou Japonkou. Krabice zrovna zahýbala doprava, Japonka
řídila, telefonovala, na klíně měla s hlavičkou ve volantu
posazené jedno děcko, druhé jí viselo na krku ze zadní sedačky.
Myslela jsem, že
je tu tolik těch dopravních nehod kvůli honičkám policie a
jakuzy. Ucunomija je totiž prý město jakuzy. Respektive těch
klanů, co prohrály pouliční války v Tokiu a musely se odstěhovat
na sever.
Včera mě taky
vyděsila Sabina, že už měsíc jezdím na kole bez registrace a až
mě chlupatý vyhmátnou, tak mě zastřelej a seberou mi kolo. Šťára
proti cyklokriminalitě. To je tu ale vážná věc... zjevně je to
pálí víc než ta jakuza.
Sabina koupila
kolo kdesi v obchodě u nádraží, o jehož poloze nebyl schopen
nikdo podat žádné informace, což se mi nehodilo, jelikož se mi k
nádraží ani trochu nechtělo a představa, že tam budu jezdit v
kruzích na ukradeném kole vlastně způsobila, že jsem celou
záležitost odsunula na neurčito.
Dnes jsem ale
riskla obchod hned u školy. Vypadal mezinárodně, měl ve výkladu
americkou vlajku a prodával ojetá kola. V obchodě byl dědula,
mladší Japonka, která tam asi velí, a brigádničící Mongol a
černoch. Zeptala jsem se, jestli mi opraví světlo. Prý opraví.
Jestli mi můžou změnit registraci ze Sabiny na moje jméno. Prý
můžou. Pak mi dali šálek zeleného čaje a opravili mi světlo a
přepsali registraci. Sice celá ta sranda stála 2000 jenů, ale co
nadělám. Pak dědula, že prý se jmenuje Tošio-čan, a když
zjistil, jak se jmenuju já, zazpíval mi nějakou pravděpodobně
lehce lascivní japonskou píseň a řekl, že až budu mít něco s
kolem (významně ukázal na prohnuté přední kolo po srážce s
blbcem), mám jít jedině k nim. Jo, od nynějška jedině k
Tošio-čanovi. Tak jsem jim tam poslala Vaška.
 |
| Domky a zorané rýžové pole. |
 |
| Nejkrásnější pohled na svět je prý z koňského hřbetu. (Opravdu jsem měla měsíc baterku přilepenou izolepou místo světla.) |
 |
| Hřbitov a domky na cestě k supermarketu. |
 |
| Na cestě k supermarketu. |
 |
| Na cestě ze supermarketu. To zapadající slunce je v půl páté večer. |
Na nástěnce před
fakultou měli plakát k přednášce Gayatri C. Spivak v Kjótu.
Pochopila jsem, co všechno je se mnou špatně, když jsem začala
zkoumat, jak se dostat v neděli do Kjóta...
 |
| Člověk by nikdy neměl říct "ne" vzdělání. I kdyby šlo o příručku o pěstování sisalu. |
