Kjóto, Nara a sakury v Kjótu a Naře (2.-5.4)

Když jsme se v Okajamě potkaly s Katkou, domluvily jsme se, že se za ní prostě musíme přijet podívat do Kjóta. A kdy je lepší než jet do Kjóta, než během doby, kdy kvetou sakury? S Šárkou jsme přibraly ještě Vaška, já koupila lístky na autobus, Šárka rezervovala jeden hostel, Vašek rezervoval jeden rjokan a bylo. Ze Šindžuku jsme vyrazili nočním autobusem (pršelo... jako vždy), jízdenky levné, leč pro větší lidi je to peklo, jelikož cesta trvá osm hodin a místa tam zrovna moc není.
Fotky obligátně zde: http://phantomhippo.rajce.idnes.cz/Kjoto_2.-5.4/

Ráno dorazivší do Kjóta jsme jako první zamířili k Fušimi Inari svatyni, která leží na svahu kopce spíše na okraji města.

Jestli jste ještě nikdy neviděli podobný obrázek řady bran torii, tak to také znamená, že jste nenavštívili žádný web o Japonsku. 

Sakury v Uenu (25.3)

Fotodokumentace toho, jak jsem jela do Tokia za Šárkou pozorovat sakury. Pršelo. Prošly jsme se parkem Ueno, jelikož je to známý sakuří spot... mimo jiné proto, že se tam prý může pod sakurami pít alkohol, což je například v Šindžuku gjóen zakázáno.

A jedna pro vnoučata.

Zbylých 35 naprosto totožných fotek zde: http://phantomhippo.rajce.idnes.cz/Sakury_Ueno_25.3/

Sakury v Ucunomiji (24.-31.3)

Fotky těch japonskejch smrků...

Spousta detailních záběrů na sakury: http://phantomhippo.rajce.idnes.cz/Sakury_Ucunomija_24.-31.3

První set pochází z 24. března, kdy se na ucunomijském hradě konala slavnost sakur, kam jsme s Vaškem, Mari a Yu vyrazili. Byla ještě příšerná zima, sakury téměř nekvetly a sakurová slavnost byla nuda. Snědli jsme si dango (rýžové kuličky), protože to je to správné jídlo k pozorování sakur a pak se zajeli podívat ještě ke svatyni, kde také ještě nic nekvetlo. Mám dojem, že jsme jako obvykle skončili na nějakém jídle.

Druhý set obsahuje fotky, kdy jsem se vydala cestou od kolejí ke kampusu strojní fakulty, a protože ten den bylo vážně pěkně, mám spoustu detailních záběrů okvětních lístků a kvetoucích magnolií. Pak jsem se ještě podívala ke svatyni, kde už také sakuří populace vypadala lépe.

Za několik dní jsme se s Vaškem jeli podívat do parku Hačimanjama, počasí sice nestálo za moc, ale prošly jsme celkem dost hřbitovů, tudíž poslední část je plná fotek sakur mezi hroby. Taky jsme tenkrát usoudili, že asi jdeme pozorovat smrky, protože nějaký přiopilý Japonec na nás vesele volal: "Sakury, sakury," jako by nám chtěl vysvětlit, co že se to v parku vlastně děje.