12.11

Následuje krátký příběh o tom, kterak jsem nezaplatila letištní taxu. Škola mi už na začátku měsíce dala papír, kde je napsáno kolik a kam, dnes jsem se odhodlala zajet na pobočku banky, nebo spíš na poštu, jelikož mám takzvaný poštovní účet, že teda jako zaplatím převodem. Vlezla jsem tam, orosila se poprvé, jelikož tam měli přetopeno, a ujala se mě vysvětlovací slečna, která číhá u stojánků se složenkami, aby pomohla blbcům. Orosila jsem se podruhé, když jsem asi patnáct minut vyplňovala příkaz. Nakonec byl příkaz vyplněn, slečna mě poslala k okénku. A u okénka se ukázalo, že mám účet teprve od září, a proto musím půlroku počkat, než budu moci peníze i odesílat. Tak mi sklaplo a šla jsem.

ROZKLIKNĚTE

1.10

Ten tajfun jsem přežila, Japonci jsou měkcí a znervózní je i trocha větru a deště. Ráno nebyla na ulicích ani žádná mrtvá zvířata. Šla jsem s Vaškem a Němci do školy – pěšky, protože Sven ještě nemá kolo. Doufala jsem, že by se po tajfunu mohlo ochladit, ale bylo to spíš horší. Jestli brzy nepřijde podzim, balím to tady.

Ve škole jsem konečně zjistila, jak vypadá paní Nomata, a paní Nomata konečně zjistila, jak vypadá pologramotná opice. Tolik k odevzdávání dokumentů. Jo, a ten taxík mi univerzita neproplatí.

Helmou jsou pro případ zemětřesení vybaveny všechny pokoje