O bylinkách a dušeném králíku II

Všemi jistě netrpělivě očekávané pokračování seriálu o potravinách, které jsem už v Japonsku stihla sníst. Tentokrát zaměřen na supermarkety, jelikož jsem stejně nikde jinde nebyla.
Poznatek po prvním měsíci: Všechno, co má příchuť kaštanů nebo melounu chutná dobře.

Rozkliknětě.

Instantní karí nudle.

Sladký čaj s mlékem.

Rýžové slepencové kostky a sladké křupky plněné asi něčím ze sladkých fazolí.

29. a 30.9

V sobotu ráno nás Tama a Kaku dovedly k depáto, kde jsme si měli koupit mobily. Zde bych chtěla zdůraznit, že od té doby, co mi Vašek pomohl nafouknout gumy, se mi na tom kole jede přeci jen lépe, takže jsme stihli přijet před desátou a zažít otevření japonského hypermarketu. Stáli jsme ve frontě k jedněm dveřím, kde všichni brzcí zákazníci dostali od dvou zaměstnankyň koflíček kafe s mlíkem od Starbucks jako pozornost podniku, za minutu deset přišli další dva pánové, kteří slavnostně rozevřeli automatické dveře. A jak jsme se tak všichni hrnuli dovnitř, u jednotlivých oddělení a obchodů číhali další zaměstnanci a vítali s úklonou vniknuvší zákazníky. Skoro bych řekla, že je to způsob, jak Japonsko vytváří svá pracovní místa.

Varování na přebalovacím pultu. Matky, pozor!