Dnes je den pocky,
tyčinek máčených v čokoládě nebo krému, protože dnešní
datum vypadá jako tyčinky. Tento fakt si zapamatujte, vrátím se k
němu.
Mělo pršet,
proto jsme s Šárkou vzdaly původní plán jet do Kawagoe a
rozhodly se projít další kousek Tokia. Měla jsem z Ucunomije
dojet na Ikebukuro (píše se znaky rybníček a pytlík), což
okamžitě způsobilo problémy, jelikož jsem se samozřejmě
nepodívala, jaká je to linka a v automatu na jízdenky se žádné
znaky pro jezírko a pytlíček nenacházely, zmáčkla jsem tedy
jakousi linku, která měla stát stejně a vyplivlo mi to lístek
někam do Macudo. Když jsem vylezla v Tokiu z vlaku, řekla jsem si,
že třeba ty jejich turnikety (člověk musí mít lístek po celou
cestu, protože na konci ho strčí do turniketu, který ho pak
teprve pustí ven z nádraží) oblafnu. Neoblafla. Nepustily mě ven
a já si musela ve speciálním doplatkovém automatu koupit další
lístek, lépe řečeno, hodila jsem tam ten můj původní a automat
mi vyplivl lístek na doplatek nula jenů.
 |
| Startovní bubble-tea, tmavší je Šárčin mango tea, světlejší je můj jablko-broskvový. |
 |
| Více či míně nepochopitelná zábavní show v jednom z obchodních domů na Ikebukuro. Povšimněte si prosím té zlaté sépie vypadající jako penis a zamyslete se nad tím, jestli vaše práce přeci jen není ta nejlepší na světě. |
 |
| Japonská ulička někde na Ikebukuro. |
ROZKLIKNĚTE
