O bylinkách a dušeném králíku I

Poslední, co mi nyní zbývá doplnit, je vrcholně kulinářsky zajímavý budoucí seriál o jídle. Protože, přiznejme si to, kvůli tomu jsem tady.
Rozklikněte prosím.

Bonbony s příchutí hroznů a rýžové krekry od taxikáře. Úplně první jídlo made in japan.

Karé raisu z Beišie. Obdoba guláše, jen místo papriky je karí a místo brambor si k tomu dáte rýži. V supermarketech je prodávají teplé tak, že si naložíte z kastrolů, jak potřebujete. Osobně jsem to nezkoušela, nemám potřebu se v cizině na veřejnosti pokydat karí.

Rámen z bistra Sano rámen v centru Ucunomije.

Kapsička s kaštanovými povidly nebo krémem či jak to nazvat. Těsto nic moc, ale cokoliv s kaštany je teď na mém seznamu dobrých věcí.

Moje první rýže z rýžovaru. Původně je z Hokkaidó, ta rýže.

Jakiniku v a Korejka s Číňankou v akci.

Jablka se tu prodávají po kouskách, nikoliv po kilech. V přepočtu stojí jedno asi třicet korun. Tohle za to rozhodně stálo.

Hotové obentó z Beišie. Kjabecujaki. Jako zelí, no. Ale chutný zelí, dobrý zelí. A hlavně ta omáčka na té omeletě.

Instantní rámen. To vše, co v tom plave, je originál z kelímku. To zelené na talířku jsem si tam pak přidala já.

Kombinace Calpis (limo s jogurtovou příchutí) a limonády s příchutí hroznového vína. Krásná barva. Delikátní.

Jablečná limo. Voda z kohoutku je radioaktivní.

Purin (co nejsou pudinky, ale želé) uvnitř s celou broskví. Bez pecky.

Rozmazaná fotka dorajaki. Takový lívaneček nebo piškot slepený ke druhému pastou ze sladkých červených fazolí.

Angličtina je cool. Angličtina je reklama. A toustový chleba je tu přeci jen o kapku chutnější než v Čechách nebo v Anglii ;)

Tak tuhle omáčku na špagety už si nekoupím. Sice píšou míto sósu, ale míto v ní nebylo. Jen spousta mrkve.

Já jsem malá, ale šikovná. Fotka je o 90 stupňů otočená. Hůlky bych si takhle neprakticky nepoložila.

Šneci s čokoládou. Všimněte si, každý ve vlastním igelitu. Jak šetrné!

Pytlík s japonskými sladkostmi. Poznámka: zjistit, jak se jmenují ty věci s kaštanovou náplní.

Příklady toho, co bylo v pytlíčku, než to někdo za večer pomalu celé snědl.

Kompot s dvěma kusy mandarinky a mnoha kostkami želé.

Želé v želé.

Želé v želé jiné barvy.

Instantní udon. Hnusný.

Naprosto přirozená barva pro piškotové těsto chycené ve volné přírodě.

Sladká křupka za 20 jenů.

Pojaponšťuji se. A šetřím.

Předpřipravená gjóza, jejíž polovinu si dám dneska k večeři.

Pudinky. Nebo želé.

Pudink. Kakaovo-kávový se šlehačkovitým želé. Tak černý nebyl, to je proužek na kelímku.

Želé.

Daifuku. Takový bochánek z mazlavé tahavé hmoty plněný sladkou fazolovou pastou. Strašně mi chutnají.

Fotka je opačně. Jablečná roláda. Předkrájená.

Meronpan (melounový chleba) s čokoládovými ďublíky. Daifuku zlevněné na 62 jenů.

Tohle mám teď v ledničce a dám si to zítra. Chvilku mi trvalo, než mi došlo, že ten bílý flek není znak Batmana, ale ostrov Hokkaidó.

Meron soda a Calpis. Ty barvy! Ty barvy!

Věnečky. Skoro. Chutí podobné. Krémová náplň.

Plnění kapři. Tohle jsem si musela koupit. A všichni, kdo někdy viděli něco japonského, kde se řeší to pravé přátelství mezi středoškoláky, mě musí pochopit. Plněné sladkou fazolovou pastou. Divný odér.

Japonská limonáda od Vaška. V hrdle je skleněná kulička, kterou je nejprve nutno vrazit do lahve. Ta pak v lahvi cinká. Chci ji dostat ven, ale mám dojem, že bych se pořezala.