O bylinkách a dušeném králíku II

Všemi jistě netrpělivě očekávané pokračování seriálu o potravinách, které jsem už v Japonsku stihla sníst. Tentokrát zaměřen na supermarkety, jelikož jsem stejně nikde jinde nebyla.
Poznatek po prvním měsíci: Všechno, co má příchuť kaštanů nebo melounu chutná dobře.

Rozkliknětě.

Instantní karí nudle.

Sladký čaj s mlékem.

Rýžové slepencové kostky a sladké křupky plněné asi něčím ze sladkých fazolí.

Detail křupky.

POCKY! Zatím jsem neměla štěstí na další zajímavější příchutě. Všechno je to buď čokoláda, nebo jahody. Tady je to aspoň čokoláda s mandlemi, jahody do srdíčka a bílá čokoláda na kakaové tyčince.

Hroznové nehi. Respektive hroznové čúhai, jelikož je to alkoholické. Fotka je hlavou dolů, protože... prostě ten alkohol s člověkem dělá věci.

Kávové želé a smetánky do kafe na polití.

A sleduje vás.

Pudink. Mléčný nebo spíš takový máslový. Na fotce to nevypadá, ale ty porce jsou děsně malé.

Čajový želépudink s želé kostkami. A mléčný pudnik.

Ten broskvový ignorujte. Protože vedle je: MELOUNOVÉ želé.

Jarní závitky plněné karí zakoupené již jako hotový výrobek v supermarketu kdesi v Ucunomiji (to bylo tehdy, jak jsem se úplně ztratila).

Z gjóza polotovaru je hotová gjóza.

S burákovým krémem.

Píšou, že to má mít zeleninovou příchuť--- no možná, že jsem pocítila nějaké stopové množství mrkve. Jinak to bylo oranžové, sladké a takové piškotovité. Jako všechny ty piškotovité věci předtím.

Daifuku pan. Plněný fazolovou pastou. Pan je v podstatě synonymum pro pečivo, ač původní slovo je z portugalský výraz pro chléb.

Takové loupáky s čokoládovými bublíky.

Acerola.

Jak se dají udělat špagety, když jeden nemá moc párku, ale zato má obrovskou cibuli.

Na co všechno se taky dá nalít omáčka na špagety.

Pocari Sweat. Jediný důvod, proč jsem ten sportovecký nápoj koupila, je, abych mohla vyfotit ten debilní název. Zatím je to jasný vítěz všech debilních názvů.

Jablečné bonbóny. Kaštanové věci. Koblihovité jednohubky. Mini-baumkuchen, ten je tu hrozně oblíbený, ač se jeho piškotovitost nijak nevymyká tradiční piškotovitosti.

Melounový pan plněný pudinkem a piškotovité piškoto s příchutí zeleného čaje.

Ty černé ďubky nejsou čokoláda, nýbrž fazole.

Mini jablečné želé a krekry z něčoho, co jsem nepřekládala, ale jsou dobré.

Detail jablečného želé. Je do srdíčka.

Zapečený pudink a jahodový mléčný pudink, který chutná stejně jako náš jahodový pudink.

Hroznové želé s hrozny, hruškové želé a kokosové mléko, ve kterém plavaly malé kuličky asi ze želé.

Kaki, tomel, persimon.

Furikake. Tuňák se sezamem, karí, karí, japonská švestka se sezamem. Posypový materiál na rýži.

Acerolový džus, kaki, pití s vitaminem C a rouška, neklamné znaky nepoučitelného optimisty, který si myslel, že rýma se dá léčit.

Melounové želé. Zělé s kouskem broskve, mandarinky, ananasu a třešně. Želé s želé kousky do srdíčka.

Jogurt.

Instantní karí. A ingredience.

Další variace na plněný bobek.

Pan s gjóza náplní a pan s karí náplní zakoupený na doporučení Verči.

Omáčka na jakiniku. Možná je z ústřic nebo shnilých ryb, nicméně je docela dobrá a asi třetinu z ní jsem spotřebovala jen tím, že jsem ji chodila ochutnávat. Zbytek jsem už skoro spotřebovala tím, že jsem ji lila na rýži.

Instantní wan-tan polévka. Zatím neozkoušeno.

Pudinkoželé. Ten hnědý vepředu je kaštanový s vrstvou fazolí.

Vyklepnutý pudink, normálně to nědělám, protože to zbytečně špiní nádobí, ale pro dokumentaci jsem se obětovala.

Sušenky a tak.

Čokoládová pomazánka v barvě kolomazi a konzistenci želé.

Jablka a acerolový džus v přenosném balení.

Ten menší je melounový a dobrý.

Roláda s příchutí dýně, protože už je zase Halloween. Omáčka na okonomijaki, kterou jsem si koupila jako součást křížové výpravy "Co to je za omáčku, kterou dávají v Beišii na omeletu se zelím?" Tahle to není. A ani není tak dobrá jako ta na jakiniku.

Polotovarové kapsičky s karí náplní zdobené omáčkou na okonomijaki.

Jubasoba v Nikkó.

Ojadon v Nikkó. Rýže, kuřecí maso a vejce.