Kdyby se na mne někdo ptal, odpovězte:: 12.11

Následuje krátký příběh o tom, kterak jsem nezaplatila letištní taxu. Škola mi už na začátku měsíce dala papír, kde je napsáno kolik a kam, dnes jsem se odhodlala zajet na pobočku banky, nebo spíš na poštu, jelikož mám takzvaný poštovní účet, že teda jako zaplatím převodem. Vlezla jsem tam, orosila se poprvé, jelikož tam měli přetopeno, a ujala se mě vysvětlovací slečna, která číhá u stojánků se složenkami, aby pomohla blbcům. Orosila jsem se podruhé, když jsem asi patnáct minut vyplňovala příkaz. Nakonec byl příkaz vyplněn, slečna mě poslala k okénku. A u okénka se ukázalo, že mám účet teprve od září, a proto musím půlroku počkat, než budu moci peníze i odesílat. Tak mi sklaplo a šla jsem.

ROZKLIKNĚTE

Řekli mi, že mám jít do Ašikaga ginkó, kde bych mohla převést hotovost, ale já usoudila, že tyhle věci se musí dávkovat a pokus číslo dvě učiním zítra. Místo toho jsem ve vydala najít šestipatrovou budovu s názvem Festa, jelikož jsem včera na internetu zjistila, že tam má být obchod jedné firmy vyrábějící mimo jiné i kloubové panenky. (Teď jsem si kvůli blogu připálila karí.) Budova měla být podle mapy na jednom konci Oriondóri, což je poměrně dlouhá obchodní pasáž. Zaparkovala jsem kolo u pačinko herny, ušla asi deset kroků a našla, co jsem hledala. V prvním patře byla kavárna, obchod s podivnou mládežnickou módou a jeden z těch levných obchodů s ponožkami a přívěsky na klíče. Další patra už byla nacpaná materiálem pro fanoušky japonských her, komiksů a animovaných seriálů. V jednom patře byl obchod jen s mangou, ten jsem pouze proběhla, protože BookOffy (použité knihy) jsou mnohem levnější, pak následovalo další zboží typu soundtracky, plakáty různých popových hvězdiček a idolů (mnohdy v co nejmenší ploše oblečení), hry, cosplay kostýmy (kostýmy podle hlavních hrdinů z animovaných seriálů) a obrovské množství sběratelských figurek. I obchod společnosti Volks, kam jsem mířila, ze dvou třetin obsahoval figurky postav z anime a samozřejmě robotů. Protože jistá skupina japonských tvůrců se domnívá, že dvanáctimetrový zeleno-červený robot je ta nejideálnější zbraň pro boj s nepřítelem z vesmíru či jiným nepřítelem, a případný největší odvaz je, když barevní třicetimetroví roboti bojují jeden s druhým. A jistá skupina fanoušků anime se domnívá, že sledovat seriály o lidech pilotujích dvanáctimetrové naprosto nepraktické a všechny zákony fyziky popírající roboty je odvaz. A větší odvaz už je jen vystavit si patnácticentimetrového robota doma do vitríny. Ale jestli někdo z vás touží po takové věci a má se mnou ten druh vztahů, kdy by ji mohl i po mně požadovat, nerozpakujte se, přivezu vám je, ačkoliv jsou za naprosto strašné peníze.

Výklad Angelic Pretty. V obchodech se fotit nesmělo.

Důkaz, že jsem v Tenši no sumika opravdu byla. Focení zakázané.

Poté jsem se byla podívat na kloubové panenky, protože firma Volks, o které je celou dobu řeč, je vlastně před nějakými deseti lety začala první vyrábět. Naštěstí tam neměli nic, po čem bych zrovna toužila, ale musím přiznat, že už trošku začínám chápat, proč je tato firma tak příšerně drahá.

Následně jsem si prohlédla ještě věci značky Baby The Stars Shine Bright, ale obchod nestál za moc, nebyl nijak zvlášť vyzdobený. Naproti v budově je ještě obchod Angelic Pretty, kam jsem se také odvážila, přestože je té růžové v něm až trochu moc. Ale vypadal mnohem víc tak, jak bych si obchod s lolita módou představovala. Zmíněné BtSSB a AP jsou pouze jedny z mnoha firem, které se živí šitím šatů a doplňků pro speciální styl japonské módy, to jest zmíněnou lolitu. Lolity jsou dívky v šatech nad kolena s nadýchanou sukní a v mnohém připomínají starožitné porcelánové panny. Osobně se mi lolita móda docela líbí, ale mám výhrady právě proti těm jejím příliš sladkým a příliš růžovým verzím (značka Angelic Pretty) a dávám přednost spíš té straně spektra, která více připomíná viktoriánskou módu, ať barvou či střihem. Nicméně jsem si v Angelic Pretty koupila pohlednici za 210 jenů s ilustrací od Imai Kiry, což je kreslířka, která s touto firmou spolupracuje, a když mám své slabší dny, tak se mi její práce líbí.

Prodávají hopperské kšilto

Prošla jsem si ještě zbytek Oriondóri, protože to, když jsem ji dvakrát svistem prosvištěla na kole, se jako návštěva nepočítá. Dala jsem si u okénka taijaki (těsto ve tvaru kapra plněné sladkými fazolemi), abych se ujistila, že i jejich horká a čerstvá verze není vůbec dobrá, a vydala se domů.