Přesně den po tom velkém zemětřesení, které tam dosáhlo asi stupně pět.
Vím stoprocentně, že jsem se nikdy nezmiňovala o Tamurovi, se kterým jsme chodili na anglické psaní. Tamurovi je čtyřicet a učí angličtinu na nižší střední škole někde na kraji Ucunomije, nicméně na rok pracovní proces přerušil kvůli jakémusi post-graduálnímu vzdělávání. Což je méně důležité než fakt, že si Tamura zapomněl prodloužit řidičák, který mu propadl, a musel dělat znovu zkoušky. A jelikož jsme v Japonsku, dělal je asi patnáctkrát. Když se konečně podařilo, na oslavu si Tamurovi koupili nový rodinný vůz a on slíbil mně a Japonce Mai, že nás za odměnu sveze na výlet.
Poznámka: Těch počet neúspěšných pokusů má malou vypovídající hodnotu o kvalitě řízení, ale hovoří spíše o tom, jak tu funguje byrokratický aparát a pocit moci.
Večer před plánovaným výletem, měli v Nikkó zemětřesení stupně pět, tudíž jsem napůl čekala vyvrácené stromy, domy v plamenech a mrtvá zvířata. Nic.
 |
| Jezero Čúzendži v horách nad městem Nikkó. |
Fotky jsou důkazem, že v horách tu mrzne, sněží a všichni Japonci, kteří si myslí, že máme v Evropě hroznou zimu a lední medvědy--- by měli zkusit otevřít zeměpisný atlas.
 |
| Vodopád Kegon (myslim teda). |
 |
| Jeden otec tří děti v pařezu. |
Zde bych chtěla říct, že jsme na silnici cestou z hory potkali opičky.
 |
| Hrob Tokugawy Iejasua |
Potom jsme jeli na oběd do restaurace, kterou někdo vytvořil z bývalé selské usedlosti.
 |
| Za ten prst se omlouvám, ale nevšimla jsem si ho. |
 |
| Dobrovolní hasiči. |
A zpátky na procházce po Nikkó, tentokrát samotném městě.
 |
| Šinkjó |
 |
| 7. 3 je Svátek panenek, kdy se vystavují celý císařský dvůr složený z panenek (nejmenší počet jsou dvě - král a královna). Tato sada je hodně stará, ale poněkud netradiční. |
Žádné komentáře:
Okomentovat