čtvrtek 11. října 2012

1.10


Ten tajfun jsem přežila, Japonci jsou měkcí a znervózní je i trocha větru a deště. Ráno nebyla na ulicích ani žádná mrtvá zvířata. Šla jsem s Vaškem a Němci do školy – pěšky, protože Sven ještě nemá kolo. Doufala jsem, že by se po tajfunu mohlo ochladit, ale bylo to spíš horší. Jestli brzy nepřijde podzim, balím to tady.
Ve škole jsem konečně zjistila, jak vypadá paní Nomata, a paní Nomata konečně zjistila, jak vypadá pologramotná opice. Tolik k odevzdávání dokumentů. Jo, a ten taxík mi univerzita neproplatí.

Helmou jsou pro případ zemětřesení vybaveny všechny pokoje

Odpoledne nás všechny studenty nahnali na kolejích do společenské místnosti a vedoucí kolejí (asi) nám hodinu lil do hlavy pravidla o silničním provozu, zamykání kol, dodržování nočního klidu a samozřejmě třídění odpadu. Třídění je hezká, rozumná a ekologická věc, ale mám dojem, že základem pro udržitelný rozvoj je vůbec omezit produkci odpadu, k čemuž má Japonsko, kde je pomalu každá houska ve zvláštním plastovém pytlíku, asi trochu daleko, takže se to pak nahání na čtrnácti různých kategoriích odpadků. Dostali jsme asi milion obrázkových příruček a stejně nevím, kam spoustu věcí zařadit. O to horší je, že nejen, že máme službu na úklid v přidělené části, ale ještě máme podle pokojů měsíční služby „velitele chodby,“ který právě zodpovídá za správné třídění (a řádně uklizené společné místnosti). Tady totiž jsou pravidla a příručky na všechno a jen představa toho, že by věci dospěly ke svému cíli trochu jinou cestou, asi všem způsobuje mrazení mezi lopatkami – ale ještě se mi pro změnu nestalo, abych potkala dva chodce jdoucí po správné straně vozovky (což by vzhledem k selskému rozumu měla být ta pravá). K pravidlům: v pokoji máme každý žluté desky s pravidly koleje a studentského života, dnes jsme dostali za úkol připnout tam další, tudíž každá ze tří jazykových verzí už má asi půl kila, akorát to, co by zajímalo mě, tam nikdy není.
Po rychlokurzu občanského života následovala další socializace v kruhu kolejním. Zítra je na řadě rozřazovací test.

Jaký tragický příběh asi stál u počátků tohoto varování???


1 komentář:

  1. To jsou nová pravidla? Tak si řekněme na rovinu, že Japonci v tom případě nemají rádi Čechy, Poláky, Kanaďany, Korejce, Číňany... :D
    btw omlouvám se, jestli jsem ti, jakožto Češce, nějak poškodila pověst svým nezodpovědným chováním.

    OdpovědětVymazat