4. - 6.10

4.10

Hned ráno se stala tragická událost: Vypustila se mi přední pneumatika kola na cestě do školy. Musela jsem dojít pěšky. Zašli jsme ráno do studentského centra poslechnout si informace o výletu do Nakagawy, kde se budeme družit a sklízet rýži. Jsem zvědavá, co se z toho vyklube.

Letmý pohled na ulici v Ucunomiji, abyste z toho JP taky něco měli.

První hodinu jsme měli znaky s paní Išikawou, která se zdá děsně príma. Co je príma o trošku míň je ta hromada Číňanů na hodinách, kteří mají ikkjú. Ústní projev tomu občas neodpovídá, protože jedna věc je naučit se znaky, které se oni vlastně učit nemusí, a gramatiku, a druhá je přirozeně hovořit. I tak jsou na tom dobře.

Na gramatiku máme vysloužilého samuraje, který nemá rád Američany (respektive utahuje si z nich, protože mezi námi žádný není) a který má pocit, že lidi v mém programu jsou hrozní borci. I kdyby byli, jakože nejsou, tak potřebují 40 kreditů a nemůžou žádný předmět nechat plavat.

Z těch samých důvodů jsem pak šla ještě na Introduction to Literature in Translation, protože je v angličtině. Doktorka Morrisonová je prý studentka Donalda Keena... ale má neblahou vlastnost pokoušet se klást otázky a nutit studenty myslet.

Další neblahou vlastností všech kurzů je nutnost koupit si učebnice, protože když jednou někdo napíše knížku, tak chce, aby se mu z ní studenti učili. Shánět se mi nechce nic a kupovat taky ne.

Oběd jsem si dala ve „Francouzském parku“ na kampusu, kde na mě zaútočili černí komáři s bílými proužky. Na cizincích si tu smlsne kdeco.

5.10 a 6.10

Pak jsem měla schůzku s garantkou našeho programu, což bylo mírně děsivé, jelikož všichni jsou o deset námořních mil dál než já, tudíž se mezi nimi cítím jako naprosté pako, trochu podobně je na tom jen Gas (?) z Thajska. Taky si prý mám najít někoho, u koho můžu psát závěrečnou výzkumnou zprávu na mnou zvolené téma. Kdybyste mi někdo chtěl zvolit téma, tak bych byla ráda, jinak asi přeložím to, co jsem napsala v češtině do japonštiny.

Odpoledne jsem byla fakt neschopná a nějaký týpek z Laosu mi pomohl opravit kolo, které asi nebylo píchlé (či co já vím), dala jsem mu za to lentilky.

Taky už mi trochu přidělává vrásky, že jsem dosud neslyšela od firmy, co mi má poslat modem na internet – buď to znamená, že jsem to vyplnila špatně, nebo to hodila do špatné poštovní schránky, nebo chlapíka s poštou ten den přepadli lapkové a můj dopis s žádostí leží mokrý v příkopu vedle jeho zohavené mrtvoly. Tolik k morbiditě.

Večer byla na kolejích uvítací párty pro nové studenty, která zvýšila počet Číňanů, jejichž jména si prostě nepamatuju, asi na čtyřicet. Bylo tam i pár Japonců, asi s dvěma jsem si vyměnila dvě věty, ale jejich jména si taky nepamatuju. Za to se mě všichni ptají, jak se jmenuje Vašek a všichni si myslí, že je Američan. To mu raději říkat nebudu, myslím, že před dvěma dny si prošel šokem, když konečně zjistil, co znamená ikemen, tohle by ho mohlo zcela mentálně rozložit.

Navzdory tomu, že párty byla docela nuda, jsem šla spát něco po druhé v noci a v sobotu vstala až v půl dvanácté.

Počkala jsem do tří a jela s Hotaru (made in Taiwan) nakupovat do Beišie. Myslím, že tam dnes nakupovat byla asi celá Ucunomija. Jsou ale tři věci, co mě nepřestanou fascinovat: první jsou předpřipravené hotové večeře (obědy), od nudlí, po karé raisu až k celému menu s chobotnicí; druhý je fakt, že mají dva druhy nákupních košíků – jeden pro cestu po obchodě a druhý pro cestu od pokladny k odkládacímu pultu. Do druhého košíku věci přeskládává pokladní (kteří tu, zdá se, všude u pokladen stojí) a všimla jsem si, že je tam velmi úhledně rovná na základě velikosti a váhy, pak vám věnuje pytlík (i hůlky, pokud máte obentó, nebo žličku, pokud máte jogurty) a vy se přesunete k pultíku, kde si věci můžete přerovnat do pytlíku nebo do tašky. Akorát ekologovo srdce by zaplakalo: Ta záplava pytlíků a jednorázových hůlek. Třetí jsou igelitové tašky (ty větší pytlíky s uchem), jelikož ty japonské mají ve vykrojení ještě speciální krátké camfourky, které se dají zavázat, takže vám nákup (a potom odpadky) nevypadne.

Pravidla, jakou brigádu si smí cizácký student hledat.