8. - 11.10

V pondělí jsem chtěla jít až ve dvě odpoledne na vyučování, dopoledne jsem měla čas a sedla jsem si na chvíli k televizi. Přišel Nassim a povídal, že je univerzita zavřená, protože je svátek.

Místo toho jsem se tedy byla projet na kole, objevila další dva dostupné supermarkety (Kamašin měl vlastní pekárnu a zajímavý sortiment želé, pudinků) a další chrám.

Vilka v lese kousek od chrámu

 

Později jsme s Vaškem zajeli k nádraží, abychom zmapovali terén. Dál nic.

Zbývající dny už jsem do školy chodila a protože se z toho již vyvinula rutinní záležitost, nemá cenu o tom hovořit.

Nicméně aby si nikdo nestěžoval, že mým zápisům schází akce, napětí, dobrodružství, perné chvilky nad časovanou bombou, přichází dech-beroucí popis toho, jak jsem píchla kolo. Skončili jsme speciální seminář asi v pět, já si ještě zaběhla vytisknout papíry na zítřek. Obloha poměrně zatažená, v dálce hřmí, vlhkost vzduchu jsem v té rychlosti neměřila. Rychle jsem vyrazila, za prvé proto, že se mi vybila baterka a nemám teď na kole světlo, a za druhé proto, že jsem ani moc nechtěla zmoknout.

Ujela jsem asi pět set metrů a začalo kapkat. Přidala jsem. Za dalších pět set se rozpršelo dokonale. Nechtěla-li jsem promoknout během sekundy na kost, musela jsem porušit pravidla silničního provozu, vytáhnout deštník a balancovat na kole v dešti na kraji úzké vozovky. Řekla jsem si, že teď už je jedno, jestli zmoknu na cestě zpět do školy nebo na kolej, a rozhodla se jet domů. Jestli už přesně víte, kam tohle povede, nečtěte dál. Mokrá až za ušima (s výjimkou brýlí, které jsem měla dík deštníku suché) jsem dodupala přesně dvacet metrů před vjezd do brány kolejí. Tam jsem se čelně srazila s nějakým japonským klukem. A hádejte proč? Protože ten sviňák jel v dešti s deštníkem po tý zatracený pravý straně. Bylo zbytečné zkoumat zranění v takovém lijáku, dojela jsem pod stříšku na kola a uhlídala, že jsem ty zbylé metry dojela na prasklé přední duši. A deštník samozřejmě napadrť. To mě taky mrzí, už proto, že jsem ho lohla mamce, byl malý, skladný, praktický. Ovšem lepší deštník nežli já. A poučení z tohoto příběhu je následující: Zabiju každýho Japonce, který jede nebo jde po špatný straně.

A Šíší už mi vrátila těch sto jenů.

Balíček s modemem, který jsem si nejdřív pět minut chovala v náručí, než jsem ho vykuchala.