Vynechám-li poměrně nezáživnou
vánoční party v sobotu a tak, prožila jsem předvánoční náladu
v tichu a míru svého pokoje. V Japonsku je na Vánoce volno pouze
24. prosince, hned po Halloweenu se tu sice v obchodech začaly
objevovat vánoční dekorace, na některých domech věnce a vánoční
osvětlení a posledních čtrnáct dní člověk jen málokdy potkal
pokladní v supermarketu bez santaclausovské čepičky, ale celá
myšlenka Vánoc tu je postavená trochu jinak. Ne že by Japonci
neměli Vánoce a Santa Clause rádi, jakákoliv příležitost pro
roztomilé dekorace je tu vítána, stromečky tu samozřejmě
existují (jen jsou opět více japonské – tudíž jsou malé
umělé a technicky vyspělé), ale musím říct, že nevím, jak je
to tu s dárky, protože třeba Číňani rozhodně nic takového
nedrží. V obchodech hrají americké koledy a Beethovenovu Ódu na
radost, jež si z nějakého důvodu neasociují s EU, ale s Vánoci.
Na Štědrý večer je zvykem dát si „vánoční dort“, a ráno
zase do práce. Protože nejdůležitějším svátkem je tu Nový
rok, nelze, aby se tu jen kvůli jednomu dni sjížděla celá
rodina, když je Nový rok až za týden, proto pro většinu lidí
jsou Vánoce svátek pro páry a příležitost k rande.
A za to hrozný množství fotek nemůžu---
Já pro změnu přemluvila Číňaky,
že bychom mohly něco podniknout, když už je to volno, takže jsem
na Štědrý den vyrazila s Yu do centra na šabu-šabu (nevím, jaký
je rozdíl mezi šabu-šabu a onabe), skončily jsme v restauraci v
obchodním domě u nádraží, nicméně zařízení bylo hezké a
tabehódai (sněz, co zvládneš) nebylo moc drahé a zahrnovalo
maso, zeleninu, pro kterou jsme si mohly libovolně chodit do
salátového baru, pítí a zmrzlinu, všechno (krom tedy té
zmrzliny) se opět házelo do kotle s vroucí ochucenou vodou, ze
které se to po vyluhování vytáhlo a snědlo s dresinkem (či jak
to nazvat). Přejedly jsme se úplně hrozně. Pak jsme si koupily
vánoční dort (tedy pouze řezy, protože celý bychom stejně
nespořádaly), který jsme si naplánovaly sníst na koleji, a
vydaly se procházkou ke svatyni a pak zase zpátky k nádraží.
Vánoční dorty
Výklad pravděpodobně tradiční lékárny, nefotit to mobilem, používám tu fotku jako PFka.
Vánoce bez ponožek nejsou Vánoce.
Čokoláda, co jsem dostala od Yu
Večer jsme si snědly dort, já Mari a
Yu vnutila svůj bramborový salát (který nebyl zrovna
nejpovedenější, jelikož jsem se pokusila nahradit petržel a
celer daikonem, který všechno zkazil), asi jim moc nejel, ale
snažily se to maskovat.
Snidaně v pekárně na nádraží v Ucunomiji. Vypadá to křupavě... a není.
Druhý den ráno jsem s Yu, Mari a
Youkunem vyjela do Tokia. S Youkunem jsme si zaplatili 2000 jenů za
výhled z 350 metrů tokijského Sky Tree (vysílač) na panorama, na
které jsme tedy museli asi hodinu čekat ve frontě. Od Sky Tree
jsme dojeli k Asakuse, což kdysi bývala slavná zábavní čtvrť,
kde se k nám připojily Yu a Mari. Potom jsme si prošli uličku se
stánky vedoucí k hlavnímu chrámu a odjeli metrem na Ueno, odkud
jsme se procourali na Akihabaru a zpět. Navzdory tomu, že mělo být
obyčejné všední úterý, bylo všude hromada lidí, což je asi
tím, že v Tokiu je pořád všude hromada lidí.
Dekorace ve vestibulu Sky Tree, kde jsme čekali a čekali a čekali.
Výtah, který to z nuly na tři sta padesát umí za minutu. A uši v něm zaléhají jako v letadle.
Počasí bylo hezké, ale oko daleko nedohlédlo, Tokio se ztrácí v mlžném oparu půl dvanácté ráno.
Pro zpěstření: Youkun.
Hřbitov vedle nádraží.
Pod věží je ještě obchodní dům, planetárium a akvárium.
A taky vlaková stanice.
Další z mých životních úspěchů - fotka fešáckého rikšáka na Asakuse.
Určitě vás zajímalo, co je ten zlatý flek vedle řeky, který byl vidět ze Sky tree - tak prosím: Budova společnosti Asahi Beer nazvaná Flamme d'Or.
Merde d'Or, Sky Tree a Asakusa.
Kaminarimon (Hromová brána).
Nakamise - ulička vedoucí k chrámu Sensódži.
Tahle slečna není oblečená jako geiša, ale jako opravdová kurtizána oiran. Nazapomeňme, že Asakusa byla zábavní čtvrť. Škoda, že se nám ji podařilo ulovit zrovna u stánku s pánskou obuví.
To se mě nějaký japonský dědula snažil přemluvit, abych vyfotila ten štít tak, že sedí na střeše brány. Kontrolovala jsem peněženku natolik, že se mi to ani nepovedlo. Tahle paranoia je hrozná.
Hózómon.
Sensódži zasvěcený bohyni Kannon.
Rituální očištění kouřem. Nechci teď příliš rozvádět svůj černý humor, ale umím si představit ty smutné situace, kdy byl rituálně očištěn nejen poutník, ale i chrám a přilehlá čtvrť.
Zimní sakura.
Vlak cestou z Uena na Akihabaru. Stál.
Akihabara je plná elekro zboží, her, sběratelských předmětů k různým animovaným seriálům, heren.
Ne, já jsem tvůj otec!
V parku u nádraží Ueno.
Umělohmotný červený deštníček, protože i já mám nějaké koníčky, čtvrtý díl mangy, kterou sbírám, první díl Harryho Pottera v JP, pohledy a přívěšek veselého děvčátka z Asakusy.
Žádné komentáře:
Okomentovat