6.1 – Takasaki

To bylo tak: Chtěla jsem se jet podívat na trh se soškami daruma do Takasaki v Gunmě, ale nikdo se mnou nechtěl jet. Naštvala jsem se a jela sama. Cesta vlakem trvala přes dvě hodiny a já si záměrně vybrala trasu, která nevede přes Ómiju, kterou už znám. Takže jsem si spokojeně seděla ve vlaku a kochala se krajinou. V Takasaki jsem se na nádraží v informacích poptala, co jede k chrámu (leží docela daleko od centra), a záhy nastoupila do autobusu, který se tvářil, že by tím směrech skutečně jet mohl. V autobuse byli nějací mazáčtí Japonci, kteří znalí věci všem ostatním prozradili jméno zastávky, kde vystoupit. Přidala jsem se k davu.

Mohla by to být hora Haruna...

Chrám Šórinzan

Jediný správný způsob, jak se zbavit věštby: Smotat ji do proužku a přivázat na strom  na svaté půdě.

Sošky daruma - přinášejí štěstí. Prodávají se bez namalovaných očí, když člověk vysloví přání, namaluje mu  jedno oko, když se přání splní, domaluje se druhé a na figurka se vrátí v novém roce do chrámu.

Měli tam obrovské množství stánků s jídlem, tak jsem si řekla, že si koupím jídlo tam, kde budou mít nejfešáčtějšího prodavače. Prošla jsem to dvakrát a zklamaně si koupila u Turka kebab.

Rok hada, no... Voldemort by měl letos větší šanci zvítězit.

Asi ty figurky žehnali, či co...

Chrám Šórinzan i trh mi pravda přišly poněkud obyčejné.

Z chrámu jsem chtěla jet zpátky do Takasaki na nádraží a podívat se po centru, ale cestou jsem zahlédla jakýsi červeně natřený komplex budov a rozhodla se podívat k němu. Byla to svatyně, která mi částečně splnila jeden z menších japonských snů: Najít polozchátralou svatyni u lesa, kam moc cizinců nechodí. Chvilku jsem se poflakovala okolo svatyně a pak si řekla, že pojedu k nádraží vlakem, protože už stejně nestihnu dojet nikam jinam. Cestou na nádraží jsem mezi domky málem zabloudila, přelezla pešuňk a rýžové pole (nachytala na kalhoty hnusná japonská semena) a vcelku spokojeně se vrátila do Takasaki. Litovala jsem, že tam nestihnu zajít do galerie, protože vystavující umělec měl docela hezký styl, koupila jsem jen jeden pohled a vyrazila zpátky do Ucunomije.

Prý: May Peace Prevail On Earth

A vy tříbarevné, které jste podobny podzimnímu dnu, rzivy jako říjnové listí, černy jako vody v lesních tůních a bíly jako jinovatka po mrazu nočním!

Pod pešuňkem kraj Dunaja... Ehm?