Nový rok a svátky okolo jsem vlastně
z velké části prožila v Tokiu. Dvacátého osmého jsem zajela
jen tak na pokec za Šárkou, podívaly jsme se na Meidži džingú,
což je šintoistická svatyně, ve které prý přebývá duch
císaře Meidži a jeho ženy, a přilehlý park Jojogi. Potom mě
Šárka provedla po jedné z ulic na Haradžuku a zašly jsme pak
spolu na suši.
 |
| Brána torii před Meidži džingú. |
 |
| Možná je voskovej... |
 |
| Lampiony |
 |
| Rýžové víno pro bohy ve slámou obalených sudech. |
 |
| Most Džingú nad nádražím Haradžuku. Tady se v neděli schází mládež oblečená v ty divnější odvětví japonské módy. |
 |
| Haradžuku... |
 |
| Jikrové suši. |
 |
| Krevety a uzený losos s cibulí. |
 |
| Zakoupené, aby mi šly k šátku. |
 |
| Pleťové masky z korejského obchodu... měli tam ještě divnější "příchutě", třeba víno nebo tuhu. |
 |
| Novoroční dekorace u chrámu v Ucunomiji. |
 |
| Ponožky, jelikož byly ve slevě. |


Na posledního prosince jsem se přidala
k Číňanům jedoucím do Tokia, jelikož jsem původně myslela, že
jede i Yu. Nejela a já skončila ve skupince méně známých
Číňanek a Youkuna. Zajeli jsme k císařskému paláci, odtud se
vydali k nechvalně proslulé svatyni Jasukuni a pak k Meidži džingú (opět) a Haradžuku, odkud Číňani jeli domů a já na
Takanadobabu, kde jsem si koupila kafe a počkala až přijede Šárka
s Martinou z onsenu. Vnutila jsem se potom do společnosti dalších
dvou mezinárodních studentek a přítele jedné z nich a zašli
jsme všichni nejdřív na šabu-šabu, pak ještě na chvilku do
hospody a rozloučili se chvilku před půlnocí. Cestou k bytu jsme
si s Martinou a Šárkou koupily každá plechovku s alkoholem a
sedíce na lavičce před bytovkou, připily si na nový rok a
poslouchaly zvony ze vzdálených chrámů. Kdo by to byl řekl, že
kvůli tichu na Silvestra by se mělo jezdit do Tokia... S Šárkou
jsme pak šly najít nejbližší svatyni, protože bych jinak nedala
pokoj, jelikož jsem chtěla vidět hacumóde (první modlitba v
novém roce). Došly jsme k jedné a pak pozorovaly, jak Japonci
stojí v tichu frontu před svatyní, aby se mohli pomodlit, koupit
si omamori (ochranný amulet) a hamaju (zdobený šíp proti
démonům). Bylo to zvláštně působivé.
 |
| Budova nádraží "Tokio" |
 |
| Jezírko před areálem přilehlým k císařskému paláci. |
 |
| Tohle všechno už jste jednou viděli... Tohle je prosincová verze. |
 |
| Park na cestě ke svatyni Jasukuni. |
 |
| Japonští havrani jsou tu, aby vám vydloubali oční bulvy. |
 |
| Hala Nippon Budoukan postavená pro zápasy během olympiády '64, nyní spíše známá díky koncertům . |
 |
| Příprava stánků s občerstvením pro noční příliv věřících. |
 |
| Svatyně Jasukuni. |
 |
| Nemám hodiny ikebany narozdíl od Šárky, a nemohu tedy interpretovat tuhle obskurnost pomocí japonských estetických pravidel. |
 |
| Rok hada přichází. |
 |
| Protipožární destička "ema". |
 |
| Památník... myslím, že pro vojáky zemřelé na moři během války. |
 |
| Gjúdon s majonézou k obědu. |
 |
| Tokijské metro... naprosto stejné jako to pražské. |
 |
| Šindžuku. |
 |
| Vstup do Kabukičó, části plné heren, barů, a ehm "masážních salonů". |
 |
| A snad jediné místo v Japonsku, kde je na ulicích opravdu hrozný nepořádek. |
 |
| Průvod kněží ve svatyni Meidži džingú. |
 |
| I když mají velmi nepohodlně vypadající dřeváky, mazali docela rychle a dav turistů jim jen sotva stačil. |
 |
| Ta bílá plachta na zemi zachytává mince, které tam věřící při modlitbě naházejí. |
 |
| K celému obřadu hrála hudba, a přestože jsem celou věc nechápala, bylo to velmi působivé. |
 |
| Haradžuku. |
 |
| Modlitba ve svatyni v Setagaje... není tam nic vidět, protože byla noc, tma a já to fotila mobilem, protože už tak jsme tam dost jako cizinky vyčnívaly. |
Spát jsme šly asi okolo třetí ráno
a k této příležitosti chci pronést, že ta Korejka, se kterou
Šárka bydlí, je příšerný bordelář. Dopoledne jsme si potom
prošly ještě další okolní svatyně, našly chrám Gótokudži a
vrátily se každá domů.
 |
| Ranní modlitby ve svatyni v Setagaja-ku. |
 |
| Tramvaj |
 |
| Socha maneki neko před nádražím Gótokudži. |
 |
| Chrám Gótokudži |
 |
| Detail pagody s řezbou maneki neko - kdysi prý kočka, která patřila mnichovi z chrámu, svým zamáváním zachránila v bouři jistého bohatce, který pak chrám podpořil, a ze šťastné kočky se stal symbol chrámu. |
 |
| Destičky "ema" s kočkou. |
 |
| Sošky koček, které tam lidé nosí pro štěstí. |
 |
| Kuu-čan evidentně není šťastná kočka. |
 |
| Majitelé, kteří přinesli své dvě kočky na modlitbu. |
 |
| Hala, kde byly kamenné desky asi se jmény předků... asi. |
 |
| Poslední svatyně... |
 |
| Dědula v kimonu - skoro nikoho dalšího jsme v kimonu nepotkaly. Myslím, že kdybychom šly do Medži džingu nebo Jasukuni, měly bychom asi větší štěstí. Ale fronty tam by byly mnohonásobně úděsnější. |
 |
| Plechová roleta na obchodě. |
 |
| Ač měl být první leden největší japonský svátek a v Ucunomiji nevyváželi odpadky a prý by nám nikdo nepřišel ani opravit výpadek proudu na celé koleji, v Tokiu byly otevřené nejen kombini, ale i třeba obchod s brýlemi a levné knihy. |
 |
| V levných knihách BookOFF měli 20% slevy. Žádnou další už si ale nekoupím, dokud alespoň dvě z těch, co mám, nepřečtu. |
 |
| Dýňová sušenka. |
Chtěla jsem sice ještě 2.1 vidět
císaře a palác, nebo se alespoň zajet podívat do ucunomijské
svatyně, ale protože jsem toho zase až tolik nenaspala a začalo
mě pobolívat v krku, zavřela jsem se místo toho na pokoji a
nedělala vůbec nic, jelikož chci jet v neděli na výlet a být
při tom zdravá.
Krásné fotky! Ten průvod kněžích jsi nafotila tak podrobně, že mi to připadalo skoro jako video :) Přeju vše nejlepší do nového roku! ivet
OdpovědětVymazat*Sába se opět rozhodla otravovat - boj se* :D
OdpovědětVymazatNo vidíš, že se nemáš tak špatně - nový rok v Tokiu! Já tam loni taky byla (a tři hodiny čekala v Meidži džingú -_- a o něco míň 2. ledna, abych viděla císaře...) Každopádně moc hezké fotky :)
A rada na závěr - chceš-li si koupit knížky, kup si je, dokud tam jseš. Čtení v japonštině jde fakt pomalu (i teď čtu rychlostí max. 20 str/hodina), takže se taky může stát, že než dvě přečteš, budeš zpátky v Čechách :D
Přesvědčila jsi mě, jdu si koupit další :D Teď čtu toho Powaro v Orient expresu a už jsem na 39 straně!
Vymazat