17.2 (Bunraku)

Povídala Šárka, jestli nechci s nimi na bunraku. A já jí na to povídám, že jo.

Jela jsem tedy do Tokia, pokud si dobře vzpomínám ztratila jsem se na nádraží (protože mě ten vlak vyhodil na naprosto pochybném místě). U divadla jsem se plánovaně srazila se skupinou z Gakušúinu a  nastal čas pro hluboký kulturní zážitek.

Malá scéna-

-japonského národního divadla.

V našem národním divadle jsem nebyla, v tom japonském tedy už ano. Uvnitř se samozřejmě fotit nemohlo, tudíž vám bude muset stačit nadcházející zprostředkovaný zážitek.
Jednalo se o dopolední představení, kde poskytovali za poplatek sluchátka, do kterých běžel simultánní anglický překlad, což přiznejme si, bylo obrovské štěstí (Šárčina japonská kamarádka Čitose tvrdila, že ani ona té staré moc nerozumí), japonských loutek džóruri neboli bunraku. Všichni, kdo si právě představili Kašpárka, mohou odejít.
Japonští kašpárci mají asi metr na výšku, loutkovodiči jsou tři na jednu loutku a pohybují se spolu s loutkami po jevišti (dva méně důležití vodiči mají černé oblečení a závoje přes obličej), loutky mluví vypravěč tajú a doprovázen je hráčem na šamisen. Více detailů na stránkách ND (mají tam i video ukázky).
Naše hra se jmenovala Seššú Gappó ga cudži (anglický název byl The Passion of Tamate Gozen) a byla rozdělená na dvě dějství obědem (japonští diváci se rozsadili po foyer a vytáhli krabičky s obědy) -  v prvním sledujeme nejprve prakticky smýšlejícího mnicha Gappóa, který pořádá veřejnou sbírku na stavbu sochy krále pekla (sochy krále pekel nebývají financované vládou), poté se na scéně objeví zohyzděný poustevník u jezírka. K němu přichází princezna Asaka se svým sluhou, kteří pátrají po princeznině snoubenci Šuntokumaruovi, který onemocněl a náhle zmizel. Poustevník tvrdí, nikdo takový tu široko daleko není, nicméně monologem se prozradí a princezna trvá na tom, že je jí zohyzděný slepec povědomý, tak dlouho, až to Šuntokumaru nevydrží a odhalí svou identitu. Zhruba v této chvíli na scénu vtrhne zlý mladší bratr Džirómaru, který se snaží získat následnictví i princeznu pro sebe. Ovšem věrný sluha a duchapřítomný mnich Gappó s ním bojují a hodí ho do jezírka (vy jste si říkali, že ta zmínka o jezírku nebyla důležitá, že).
Druhá polovina začíná modlitbou za mrtvou v domě mnicha Gappóa. Provdal dceru za mocného knížete a ta zemřela. Ovšem později se ukazuje, že rodiče se za dceru stydí, neboť prý zatoužila po svém nevlastním synovi. Když tu na chalupu: "Klop, klop, klop!" A dcera živá a zdravá se dožaduje úkrytu v rodičovské domácnosti. Oba rodiče se stydí za její skutky. O to horší je, že ve svém domě ukrývají také princeznu Asaku a Šuntokumarua, který je shodou okolností ten nevlastní syn. Dcerou je opovrhováno a všichni ji prosí, ať zanechá hříšných myšlenek. Ale pozor, přichází závěr hry a v něm odhalení rovnocenné pouze s Cimrmanovou Hodinou pravdy: Tamate Gozen vše provedla čistě z mateřské lásky - zjistivše, že Džirómaru osnuje plány proti Šuntokumaruovi, chtěla Šuntokumarua zachránit, avšak kdyby prozradila Ďžirómarua, ten by byl nucen spáchat seppuku, což ona milujíce oba syny stejně nehodlala dopustit. Proto otrávila Šuntokumarua jedem, který způsobil jeho nemoc, čímž jej dostala z domu, a vytvořila onu falešnou pověst, aby zachránila tu jeho. Navíc Šuntokumaruova nemoc je vyléčitelná, pokud vypije krev z ledviny (tuším) ženy, která se narodila ve stejný rok, měsíc, den a hodinu jako on, což je čistě náhodou také ona. Když se její otec Gappó nemá k tomu, aby ji bodl (což doufala, že se stane, když udrží všechny ve víře, že jest nevěrnicí), probodne se sama v kruhu rodiny žehnající jí a oplakávající ztrátu takových mateřských ctností, jakými Tamate Gozen oplývala.

Potom jsme se byly s Šárkou podívat na festival rozkvétajících švestek, jehož plakát jsem potkala na nádraží.

A potom na Tokijskou věž. Pokud emzáci útočí na Ameriku, největší tragedie je, když laserový paprsek zasáhne Sochu svobody. Když Godzilla útočí na Tokio, největší tragédie je, když zatne drápy do Tokyo Tower.

Svatyně na rozhledně? Proč by ne.

Ten mrak napravo zakrývá horu Fudži. A všichni se teď okamžitě přestaňte smát!