Kulturní zážitek (1.3)

Studentské centrum připravilo na prvního března jakýsi den japonské kultury pro cizí studenty (a následnou párty, kde se měli cizáci, japonští studenti a japonští důchodci bratřit).

První na řadě byla ikebana, dostali jsme papír s návodem a do páru Japonku, která nás měla hlídat. Bylo to lehce trapné a obávám se, že ta nešťastná gerbera zemřela zcela zbytečně.

To je má první vlastnoručně znetvořená květinová vazba.

Ale měla jsem na sobě alespoň květinové vzory.

Následovala ukázka univerzitního kroužku čajového obřadu...

Japonská místnost naší univerzity zvládne hostit leccos.

Sezonní čajové sladkosti.

Mohl to být pěkný detail, kdybych nezaostřila na tatami.

Největším hitem odpoledne bylo oblékání cizinců do kimon, zde bych chtěla podotknout, že obléknout mě trvalo zhruba dvakrát tak dlouho než všechny ostatní (také proto, že mě nejprve paní zkoušely obléknout do kimona, které se ukázalo jako příliš krátké). Potom jsem také musela čekat až mi přinesou pánské ponožky, jelikož na mou velikost samozřejmě dámské nejsou (a i ty pánské jsem sotva zapnula).

Převlékárna.

Reklamní pauza: Dekorace ke Svátku holčiček (panenek) - Hina macuri.

Lenin nařídil na oslavu VŘR zabalit křižník Potěmkin do modrého hedvábí. Proč do modrého, netuším.

Vietnamka Zun.

Vidíte, kam sahají rukávy těm normálně velikým lidem?

Následovaly produkce hudebních a tanečních kroužků.

Hráčky na koto.

Hasegawa-san z kroužku japonského tance.

Ueno-san.

Tokiniwa-san.

A paní učitelka.

Kroužek okinawských bubnů.

Byli šílení!

Končím pohledem na přeplněné stoly - na párty jsem se najedla a vzápětí ji opustila kvůli dvoutýdenní cestě na Šikoku a zpět, nicméně na party jsem se podařila vnutit do společnosti Tokiniwy-san a pochválit jim vystoupení. Ona mě, a Číňanky Ri a Ó pozvala na trénink kroužku... Tuhle skutečnost si zapamatujte, protože se od konce dubna učím japonské tance a přivádím tím paní učitelku na pokraj nervového zhroucení.